Texty písniček
Texty k albu Ticho

Ticho
La la laj
Z bláta do louže
Ponorka
Nemám na vybranou
Tenkrát
Přátelství
Blíž ke hvězdám
Náhoda
Případ ztracenej
Něco nám přejte
Pošli dál
Směj se

Texty k albu Měls mě vůbec rád

Měls mě vůbec rád
Zapadlej krám
Kočka na rozpálený střeše
Bez tebe to zkouším
Klam
Víkend
Zavři oči
Jak motýl
L.Á.S.K.A.
Nebojím se
Jen spát
Tam Gdzie Ty – bonus

TICHO
1. Ticho láká němý chlad,
posílá ho do nálad,
do slov „Vážně tě mám ráda“
a možná i dál…

Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.

R1: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

2. Tichu vládne němý pláč,
nečitelný je to hráč.
Štěká ten, kdo není rváč,
dnes víc ty ho znáš.

Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.

R2: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.

Ze střípků vět
skládáme svět.
Hlas cítím i v posledních pádech,
bere mi dech a já…

R: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.

Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

La la laj
La la la la la la laj
La la la la la la laj

Někdy se mi zdá,
že patřím do dávný doby
Chodím sem a tam
tak, jak se cítit mám

Letím za vůní květů, cítím pláč
a každou chvíli i slunce zmizí
La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj

Někdy se mi zdá,
že patřím do jiný doby
Zatím co hledám skrýš
ty dál tiše procházíš
letím za vůní květů, cítím pláč
A slunce padá a mizí

No tak
La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj

La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj
La la la la la la laj

Z bláta do louže
1. Vím, proč lásku nezkouším,
vím, proč se jí bát.
Ráno jsem to já, večer jsme to my,
komu nechce se jen spát.

Já ale spánku se nebráním,
lítám ráda bez křídel.
Znám sliby „Nikdy tě nezraním…“
a pak úhlavní jsi nepřítel.

Jenže moudrý přísloví mi říká, že
s tebou je to jako dřív, z bláta do louže!

R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp.

2. Vím, proč lásku nezkouším,
vím, proč se jí bát.
Ráno jsem to já, večer jsme to my,
komu nechce se jen spát.
Jenže moudrý přísloví mi říká, že
s tebou je to jako dřív, z bláta do louže!

R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp!

Ponorka
Ráno se probouzím
Někde z mlhy slyším hlas
Vstávej už je čas
Se svým snem akorát
Vstávám unavená zas

Vím, že nic nestíhám
Co mám dělat v pyžamu
Ven utíkám

Tak dělej honem honem honem letím
A čas rychle utíká
Hejbni se jako já
Dělej honem honem honem letím
Není čas si sednout
Vždyť žijeme jen jednou

Točím se dokola
A ještě něco se mi zdá
To nebudu asi já
Táta mě zavolá
Na něco pořád se mě ptá

Vím že nic nestíhám
Co mám dělat v pyžamu
Ven utíkám
Dělej honem honem honem letím
a čas rychle utíká
Hejbni se jako já

Dělej honem honem honem letím
Není čas si sednout
Vždyť žijeme jen jednou
Dělej honem honem honem letím
A čas rychle utíká
Hejbni se jako já
Dělej honem honem honem letím
Není čas si sednou
Vždyť žijeme jen jednou

Nemám na vybranou
1. Postrádám úsměv Tvůj, objetí i oči Tvé,
v dálce už ztracené.
Mně schází celý den, hezky spolu strávenej,
můj anděli bez křídel.

Proč nemůžu s Tebou být,
neumím city skrýt.
Píšu, co srdce chce a tenhle text je o lásce, co já vím…

R: Kašlu na zákazy nemám nanananana na vybranou,
chci znát čeho mám se bát.
Já vím, že slova má zůstanou nepochopená
chci znát čeho mám se bát.

2. Říkám, jak to vidím já
kárá mě ozvěna,
„co ta holka pořád má, přece se nevyzná“.
Zas vidím Tvoji tvář,
podivně se podívá – toho si nevšímám!

Proč nemůžu s Tebou být,
neumím city skrýt.
Píšu co srdce chce a tenhle text je o lásce, co já vím….

R: Kašlu na zákazy…

Jenže já, úsměv na rtech mám,
prostě nikdy, tohle nevzdávám!
R: Kašlu na zákazy…

Tenkrát
1. Tvoje ústa blízko mám
dobře vím co chtěj mi říct, možná
poprvé jsi se mnou sám a rád!

2. Pohled Tvůj nedá se číst
asi tápeš víc než já, ve snách
naše stíny lásce brání a já!

Ref: Jak mám ti říct, že mám tě blíž
než vůbec můžu chtít
snad víš co smíš, chci stoupat výš
asi má to takhle být
hvězdy stály zády k nám, tenkrát!

3. Letmou vůni v závratích
na tvůj ret teď pošlu spát, jak dřív
nevinná hra zdá se zvláštní, bůh ví!

4. Začlo svítat v zákoutích
pusa tvá je vzdálená je nejdál
jestli noc se zpátky vrátí se ptám!

Ref: Jak mám ti říct, že mám tě blíž
než vůbec můžu chtít
snad víš co smíš, chci stoupat výš
asi má to takhle být
hvězdy stály zády k nám, tenkrát!

5. Tvoje ústa blízko mám,
dobře vím co chtěj mi říct,
MOŽNÁ?

Přátelství
1. Od prvních vět,
znaly jsme svá přání nazpaměť.
Jen ty a já,
dvě holky, jedna duše bláznivá.

Vždy bez řečí,
řekly jsme si pravdu do očí.
Co mí je tví,
tak začínalo naše přátelství.

Čas to ale všechno vzal a zase běží dál.

R: Zdá se, že jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy už ti nesvěřím.
A není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, že každá má dnes jiný směr,
teď už vím, život nemusí být vždycky fér.
Umí rozdávat a umí brát.

2. V dobrém i zlém,
se stáváš opravdovým přítelem.
I já chci víc,
chci smát se s někým jen tak bez hranic.
Kdo z vás mě ochrání, před dalším možným zklamáním?
To jen můj strach,
bije všem kámoškám na poplach.

Čas aby to všechno vzal a zase běžel dál!

R: Zdá se, že jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy už ti nesvěřím.
Není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, že každá má dnes jiný směr,
teď už vím, život nemusí být vždycky fér.
Umí rozdávat…

Umí brát, naše malá velká tajemství.
Umí dát nová přátelství …

Zdá se, že jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy už ti nesvěřím.
Není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, že každá má dnes jiný směr,
teď už vím, život nemusí být vždycky fér.
Umí rozdávat a umí brát.
Čas to vzal a běží dál…

Blíž ke hvězdám
1. Opřená v trávě
o svou dlaň právě.
Příběh s koncem nehledám…
Vzdám se hvězdám, osudům a prosbám.

A hvězda přání
se nenaklání…
Chci jen sama tvořit souhvězdí.
Nestojím o pevné zdi!

R: Blíž ke hvězdám, dál než to znám, tam blíž ke hvězdám!
Spát chvíli, být v cíli mám, blíž ke hvězdám, blíž ke hvězdám!

2. Na plátně stínů,
na modrém vínu se mi zdá,
že dnes nesvítá.
Proč hvězda přání
se nenaklání?
Chci jen sama tvořit souhvězdí.
Nestojím o pevné zdi!
R:

Náhoda
1. Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává.
Ten, co včera spával v parku, dnes vše vyhrává.
Říkám vám, kdo se náhod bál
stojí v prázdnu opodál.

2. Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.
Přísahám, že se nevzdávám,
stopy náhod poznávám.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

3. Že je život o náhodách to už dávno znám,
z plakátů jsi ožil, já tě v davu potkávám.
Z mých snů vstal, vedle mě teď stál
na něco se vyptával.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Náhodou – stojím blízko tebe nedýchám…
Je záhadou, co ti mám jenom říct?
Náhodou – radši do desíti počítám…
Jen náhodou nic víc.

Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Případ ztracenej
1. Kdo jsem já? Zrcadla, ptám se.
Neznámá nebo už znám se?
Řekni, jsem to já?
Kdo se zlým stránkám podobá?

Proč z velkých gest mě v zádech zamrazí,
z nesprávných cest mi lidé nohy podrazí.
Mám jen strach, že čas se ztrácí v hodinách,
já tvář už mám, jen se na mě podívej.
Jméno sám mi dej…..

R: Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená.
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej!

2. V síti slov čekám na náznak.
Jsi můj otazník. Ať se stane zázrak!
Řekni, jsem to já, kdo se zlým stránkám podobá?

Já však nevzdávám, to svoje prokletí
že jsem motýlem, co stejně jednou uletí.
Dnes už vím, v zrcadle svým se neztratím,
tvář už mám, jen se na mě podívej.
Jméno sám mi dej…..

R: Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená.
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej!

Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená,
v té chvíli jméno mi dej…
Případ ztracenej.

Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to sláva znamená.
Co to všechno znamena,
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej!

Něco nám přejte
Dřív než vymyslím, kam své knížky uklidím
možná co já vím,
prý to zvládnem
Náhle jsme si blíž
píseň slábne

Křídou nakreslím, cestu kam až dovidím
zas o kousek líp
své sny známe
pár dnů posledních
počítáme
Rok se s rokem neloučí
jen zpívá zvon
slunce svítí do očí
s něhou

Něco nám přejte, přejte
máme svůj svět před sebou
na nové ráno, ráno
sedá strach
Něco nám přejte, přejte
někdy těsně nad vodou.
Něco nám přejte, přejte
tolikrát – než půjdem spát

Z lavic padá smích, chodbou dávno nezní křik
jeden za všechny
vzpomínáme
Náhle jsme si blíž
to se „máme“
Rok se s rokem rozloučí
už zpívá zvon
slunce svítí do očí
s něhou

Něco nám přejte, přejte
máme svůj svět před sebou
na nové ráno, ráno
sedá strach
Něco nám přejte, přejte
někdy těsně nad vodou.
Něco nám přejte, přejte
tolikrát – než půjdem spát

Něco nám přejte, přejte
máme svůj svět před sebou
na nové ráno, ráno
sedá strach
Něco nám přejte, přejte
někdy těsně nad vodou.
Něco nám přejte, přejte
tolikrát – než půjdem spát
než půjdem spát…

Pošli to dál
Nejsem vždycky holka s dobrou náladou
někdy se vztekám vzteky sama nad sebou
někdy mi prostě žádná barva nesedí
nevím co je mi

Chtěla bych sečíst všechny hvězdy nad hlavou
chtěla bych nebýt sama sobě záhadou
není tak lehké každé ráno vstát a jít
není snadné žít
ráno vstát a jít – vstát a jít

Pošli dááál
že je tisíc věcí, které ještě neznám
Pošli dááál
že svět se točí, když ti v noci volám
Pošli dááál
že je všechno lepší , když tě tak blízko mám
tě mám

Je to tichá pošta s tajnou adresou
někdy je zpověď možná i bez velkých slov
že dnes je dnes a zítřek radši neřeším
ještě uvidím – co já vím
ráno uvidím – co já vím

Pošli dááál
že je tisíc věcí, které ještě neznám
Pošli dááál
že svět se točí, když ti v noci volám
Pošli dááál
že je všechno lepší , když tě tak blízko mám
dááál
že se ještě někdy, někdy taky hledám

Tak to pošli dál
prý jsem stále velkou neznámou
někdy nevím kam
jindy spěchám rovnou za tebou
Ještě, že tě mám
tak to pošli dál a buď se mnou
se mnou …
aaaa áááá

Pošli dál
pošli dál, yeh
že je tisíc věcí, které ještě neznám
Pošli dááál
že svět se točí, když ti v noci volám
Pošli dááál
že je všechno lepší když tě tak blízko mám
tě mám.

Směj se
Neříkej, žese musím bát,
když máš zrovna strach
žiješ svůj život v refrénech,
já zas po slokách

Neříkej, že mě dávno znáš,
víš co ráda mám
Já mám svůj rock’n’roll
a víc už nevnímám

Tak směj se, snad to dokážeš
měj se rád
Smíchem, tím mi dokážeš víc
než se zdá

směj se ať jsi kdekoli,
úsměv prosím
smíchem všechno přebolí
víc nemusím

neříkej, že je dobré jít moudrým po stopách
žij si svůj život v refrénech
já zas po slokách
já se v tvé písni neztrácím
kroky dobře znám
mám svůj rock’n’roll
a víc už nevnímám

Tak směj se, snad to dokážeš
měj se rád
Smíchem, tím mi dokážeš víc
než se zdá

Směj se ať jsi kdekoli,
úsměv prosím
smíchem všechno přebolí
víc nemusím

Smích prý smutky léčí, oh la la la
léčí smutky v nás
Mám o tvůj splín péči, oh la la la
už mě trochu znáš

Tak směj se, snad to dokážeš
měj se rád
Smíchem, tím mi dokážeš víc
než se zdá

Směj se ať jsi kdekoli,
úsměv prosím
Smíchem všechno přebolí
víc nemusím
Směj se …

TEXTY K ALBU MĚLS MĚ VŮBEC RÁD

Měls mě vůbec rád
1. Zavolá nebo přijde.
Prostě řek: „ Jak to vyjde .“
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.

2. Zmizela i moje víra,
na lásku se přece neumírá.
Tak dál se ptám,
proč tě nezajímám ?
Na strach se nevymlouvám
úsměv, ten předem vzdám.

R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát,
tak měl´s mě vůbec rád – aspoň trochu rád ?

3. Zavolá nebo přijde,
Prostě řek: „Snad mi to tak vyjde. “
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.
Na strach se nevymlouvám,
úsměv, ten předem vzdám.

R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát.
Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát:
„ Měl´s mě vůbec rád, prostě rád, někdy rád ?“
Zavolá nebo přijde….

Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát…
2x Měl´s mě vůbec rád ?

Zapadlej krám
1. Snad možná zítra já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší než ostatním může se zdát.

Jsem kapkou v moři,
co hráze boří
a devátou vlnou se tváří.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá….
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká….
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.

2. Den líně snídá, čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím.
Že pro pár kouzel, svět neprobouzel….
A tak v dešti mám sama stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá….
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká….
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.
Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá.

Už možná zítra já nebudu stejná,
snad možná zítra neobyčejná – chci se stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes už neotvírám, neotvírám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká….
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách se líbat.
když svítá….
Pády nespočítám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká….
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.

Kočka na rozpálený střeše
Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách.
Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde.
Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás.

Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď!

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já!

Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách.
Kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí.

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já!

Rec: Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč?

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já!

Bez tebe to zkouším
1. Možná můžu s tebou být
Možná už víš jak mě necháš jít
Dál se skrývám než mě zapálíš
Tobě se bráním co mě čeká víš

R: Já bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

2. Někdy můžu se s tebou bát
I když říkáš jak máš mě rád
Možná se spálím ty mě zachráníš
Stoupáme vzhůru nebo padáme níž
R: Bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to sama zkouším
Když vím už co mě pálí
Proč to sama zkouším
Když chci s tebou být

Já bez tebe to zkouším
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

Klam
Otáčím další list
knihy, kterou musím číst
Proč málo není víc
a proč v slzách končí
loučení
dospělých

Jak máme, máme žít
kterou cestou a kam jít,
tak prázdný je ten sen
Proč se lidi trápí
závistí
každý den

Proč jsou hádky, proč ten klam
Ve svých lžích je každý sám
Když jsou sliby jen slíbené
Zůstaneš sám…

Víkend
1. Víkend město dobývá
už právě chvíli.
zvykem to moc nebývá,
ztrácím síly.
Je to tímhle obdobím,
když si hraju, nezlobím.
Kdo víc než já to může znát?

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

2. Samota už neletí,
známá zpráva.
Naše párty století
už s náma mává.
Je to smíchem v ovzduší,
že nám nuda nesluší
a, kámo, dál už znáš to!
R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

Za oponou iluzí schovávám se dál,
i když víkend odchází, já vím, že stojíš opodál.

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman,
no tak vyleť ven jako superman!
Tak vyleť ven jako superman, zachraň tisíce jmen!

Zavři oči
Tolikrát
slyším, že se neztratím
prý se nemám čeho bát

Tolikrát koukám dírkou klíčovou
co se všechno může stát

Všechno je,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na “velké“ věci si přivykám

R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

… a taky pospíchám!
na na na na na na na ….

Tak se ptám
proč se hází na zdi hrách,
když hru s časem musím hrát

Jak se znám
ze spaní prý povídám,
někdy k našim utíkám

Všechno je ,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na “velké“ věci si přivykám

R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

… tak něco si přej!

Noc se už ztrácí
buděj se ptáci
končí můj vysněný sen
stát jen za dveřmi
se nevyplácí
úraz je víc než jistej J

něco si přej !
na na na na na na na ….
tak jen si přej!
na na na na na na na ….

R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám
… a někam pospíchám

Jak motýl
Nejsou vždy příjemné
sny co se zdaj
Někdy tak záhadně
v myšlenkách spěchám
pod polštář své lži schovám
když utíkám ( „za čím ?“ )

Utíkám od-někud a nevím kam
někdy tak vzdálená,
vzdálená se zdám
Do sebe schoulená jsem
jsem nevinná ( „zatím“ )

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
Denníky skrývají
věty s otázkou
Hádky i smíření
stránku za stránkou
Prý velké holky jak já,
už nepláčou

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
- – -
R 2x: Toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám

L.á.s.k.a
Až náhodou,
až náhodou
se sejdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde

Jeden z nás dvou,
jeden z nás dvou
ne-tuší

A z velkých slov,
a z velkých slov
jen prší

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
vím co chceš teď říct,
že bude všechno jinačí

R: Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
není žádná hra.

Přihořívá
děláš , že ne-máš zájem

si prostě TEN
i po slepu
se najdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde
Až náhodou
až náhodou
se sejdem

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší

R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já

Tak to jsem já
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já
Jé é
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk …
chci ti právě říct,
že si správnej kluk

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší

R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk
Svět se roztočí
ve tvém náručí

Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já

a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
chci ti právě říct,
že si správnej kluk !
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL –Á –eS – Ká – A
To jsem prostě já

Nebojím se!
Den zavřel brány a hodný holky spí.
Ten, kdo se brání, čeká až se rozední.
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních.
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl,
v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý…
neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí.
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP!
Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé.

R: Nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Vím, co zná můra, když zbloudí.
Smotá do záclon svý touhy pouhý – kouzlí …
Já vím, že nejsou zlý.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám, chci odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Jen spát
1. V dálkách, kde mi láska dává křídla.
Tam v těch dálkách, co chci, může se i stát.
Zatím víc než tuším, že můj budík vstává.
Zase mám se snů vzdát, když já chci spát!

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 2x

2. V dálkách, kde mi lítat nezabrání.
Tam v těch dálkách, co chci já se vyplní.
Přesto vím, že budík jedno moje přání
nesplní a s ránem zazvoní.

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 4x

Tam gdzie ty…
Rzucamy tyle słów
Że nie uniesie wiatr
By echem o nich grać
Pal sześć…
Zwodzonych uczuć most
Po którym przyszło iść
I suchą stopą przejść
Na „cześć”
Czy do głuchych rozmów niesłownych
Szczęście nam dopisze
Znów treść?

R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty…

Ty mówisz – nie ma co…
Bo z tysiącami spraw
Do ładu musisz dojść
Więc idź!
Zwodzonych uczuć most
Na brzegach naszych serc
Podnosi w górę czas i ty…
Czy do białych kopert z daleka
Szczęście mi dopisze
Twój list?

R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty…
Tam gdzie ty…

Czy do dróg co jeszcze przede mną
szczęście mi dopisze
twój ślad ?

W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty…
Tam gdzie ty…
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty…
Tam gdzie ty…
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty…
Tam gdzie ty…
Tam gdzie ty…